Vánoce pod Kilimanjarem

Uplynulý rok jsme zakončili vánoční nadílkou jak se patří. Díky Vašim příspěvkům jsme mohli udělat radost několika rodinám, které žijí ve velmi tíživých podmínkách a postarat se o to, že se na Štědrý den s dětmi dobře najedí. Vánoce, jak je známe a prožíváme my u nás, jsou na hony vzdálené těm v Africe. Štědrý den se slaví 25.12. a nejdůležitější je, aby se celá rodina sešla dohromady. Ti členové, kteří se odstěhovali do jiných míst v zemi, na svátky prostě musí přijet! To je tradice kmene Chagga, který obývá úpatí a svahy Kilimanjara, jež se nesmí porušit! Ženy od rána sedí u ohnišť a v hrncích usazených na třech kamenech vaří, smaží a dusí nejrůznější pokrmy až do odpoledne. Kdo si to může dovolit, porazí v tento den kozu nebo ovci. A kdo ne, koupí u místního řezníka alespoň kousek hovězího nebo kuře.  Dárky se na Vánoce nenadělují. Na to nejsou peníze. Místní lidé ale přeci jenom mají jeden zvyk. Pokud se jim podaří ušetřit alespoň pár šilinků, koupí nebo nechají ušit dětem u krejčího na Vánoce nové oblečení a pořídí jim boty. I kdyby celý rok ne, alespoň tento den by to tak mělo být. A když ne nové, alespoň použité. A že na to děti rozhodně čekají! V podvečer, poté co společně všichni posedí, pojedí, popovídají si a poveselí se, se děti umyjí, upraví účesy, oblečou se do  nových šatů, a když mají velké štěstí, dostanou také pár drobných na limonádu a vyrazí za ostatními, zúčastnit se unikátní módní přehlídky. A zahlédnout můžete opravdu krásné, originální modely :). Jedno mají naše a místní Vánoce přeci jenom společné. A to je fakt, že patří především dětem. Ty mají v prosinci školní prázdniny a celý měsíc si opravdu užívají zasloužené volno a odpočinek. 

A protože naším cílem je podílet se na tom, aby děti, které na své cestě potkáme byly spokojené, vyrazili jsme do města a nakoupili  15 kg rajčat, 15 kg cibule, 1 kg česneku, koření, 30 litrů oleje, 70 kg rýže,  20 kg brambor, 24 ananasů, 5 kg mrkve, 20 hlávek zelí, 25 kg cukru, dva kartony mangových džusů, 25 balení sušenek a u řezníka jsme na 25. předplatili 14 kg hovězího masa.  Vše jsme nacpali do bajaji, což je místní nejlevnější forma taxi, tuc tuc, neboli rikša, prostě motorka na třech kolech a vyrazili jsme za rodinami. Cesta byla jako vždycky hodně dobrodružná a napínavá. Tentokrát jsme dokonce v běhu tlačili bajaji pár kilometrů, než se nám podařilo sehnat alespoň půl litru benzínu :D. Během 22. a 23. 12. jsme navštívili a obdarovali celkem 10 rodin a 33 dětí a věnovali jim všechny suroviny potřebné k uvaření místního tradičního pokrmu Pilau a také domácích hranolek a zelného salátu, jenž ke svátečnímu chodu patří. A že měli opravdu velkou radost a my také :). Zavítali jsme i k Mariamu, rodině o které se dočtete v našich projektech a Amranimu jsme navíc jako dárek k Vánocům dovezli školní aktovku, sešity, pastelky, tužky, ořezávátka a gumy, aby se mohl v lednu, až se škola zase otevře, podělit se svými spolužáky. 

No, a i když naší cílovou skupinou jsou děti a rodiny, rozhodla jsem se svůj Štědrý den oslavit tak trochu netradičně. Takřka každý den, když procházím městem, potkávám ty stejné tváře, sedící v prachu ulic, prosící o pár šilinků. Většinu těch tváří již dobře znám. A jsou mezi nimi i děti. Tělesně i mentálně postižené. Řada dospělých a starých lidí, všichni nějakým způsobem handicapovaní. Celé dny tráví na stejném místě a doufají, že jim někdo něco dá.  V podvečer štědrého dne jsme objednali u místní Mama ntilie, (tak se říká ženám, které na ulicích vaří a prodávají jídlo) 15 boxů s obědem, koupili 15 limonád a 24.12. jsme je nabídli těm, které jsme v ulicích potkali a pro mě to byl ten nejhezčí dárek, který jsem si mohla pod stromeček dát. Blíže jsem poznala, ty, které jsem každý den jenom míjela. I když každému z nich hodíte čas od času do hrníčku pár mincí a skloníte hlavu trochu blíž, až tento den jsem měla možnost poznat, jak neuvěřitelně silní, stateční, veselí a vtipní lidé mnozí z nich jsou, přes všechny útrapy, kterými dnes a denně prochází. A tak věřím, že se nikdo z Vás, kteří nás podporujete zlobit nebude. Vždyť i oni byli kdysi dětmi :).